Ledeč nad Sázavou

Kdyby Husa nebylo, co by z českých dějin zbylo? Sled panovnických dynastií, válek se sousedy, selských rebelií a morových ran. Na Husovo jméno slyší už pěkná řada generací a Češi mu v nejrůznějších anketách dávají mnoho hlasů, vlastně vždycky je „na medaili“ (v probíhající rozhlasové je aktuálně první). K jeho popularitě přispěla i filmová zpracování, čerstvý produkt ČT nevyjímaje.

Proč se vlastně Ledečtí na začátku minulého století rozhodli právě pro Husovu sochu přesně nevíme, nejspíše se dá soudit, že Masarykův výklad husitství a osoby Jana Husa, se stal součástí budování Československa. Jisté je, že lidé z divadelního spolku Tyl v Ledči n. S. prokázali veliké nadšení a vytrvalost při obstarání nemalých finančních prostředků, aby v roce 1921 položili základní kámen pro chystanou sochu. V hlubokých základech je ukryta i schránka s dobovými dokumenty. Jistě vás napadlo to, co mě. Copak asi obsahuje? To našim generacím zřejmě zůstane utajeno, ale ona taková malá tajemství dodávají dílu tajemno i význam.

NECELÝCH DEVĚT DESÍTEK LET SHLÍŽÍ NA LEDEČSKÉ NÁMĚSTÍ

Jak už bylo na tu dobu obvyklé a pěkné, shromáždilo se v květnu 1926 velké množství lidu na ledečském náměstí, aby s poctami a veselím odhalili 6 metrů vysokou sochu Mistra Jana Husa. Z umělého kamene ji vytvořil táborský sochař Rudolf Kabeš. Reformátor mu byl zřejmě blízký, neboť se mu ve svém díle opakovaně věnoval.

TEPRVE ČTVRT STOLETÍ NESE 5 000 METRŮ ČTVEREČNÝCH I JEHO JMÉNO

Marná sláva, historie je někdy nevyzpytatelná a tak trochu nespravedlivá. Na místním rozlehlém náměstí už jedna mohutná socha stála, dokonce o téměř 160 let starší – Mariánské sousoší. Časy však náměstí přisoudily jiná jména (pojmenování ulic se v našem městě datuje od roku 1908), a tak jsme tu už na adresu psali náměstí F. L. Riegra i K. Gottwalda. V roce 1990 to vyhrál Mistr Jan. Snad mu to, díky zmíněné přízni i 600leté tradici, dlouho vydrží. Mohlo by to být i memento pro to, abychom se s těmi přejmenováními tolik neukvapovali, a když už tu volbu provedeme, tak je třeba se o jejich poslání v dějinách i současnosti starat. Zrak Mistrův i světců obrácený k nebesům jistě svědčí o jejich zbožnosti, dost možná tak činí i nad prohřešky některých z těch, kteří po staletí procházejí pod nimi, ale zcela určitě (a oprávněně) nad svým zbědovaným stavem. Hňupové světce na mariánské statui obrali o atributy, reformátorovy ruce také nesou zřetelné stopy „únavy“ (těžkou knihou to nebude).  Naši předchůdci si soch jistě vážili víc, ale už tenkrát tam pro jistotu dávali alespoň zábradlí. Tak si přejme, aby se ozdobám našeho náměstí dostalo dostatek péče a vážnosti, kterou si zaslouží. Není třeba čekat na jakákoliv výročí!. Nechť nám středověký reformátor má v Ledči za co žehnat i v příštích desetiletích – díky jeho tradici i víc. Ok

Fotografie v pořadí:

1. Na ledečském náměstí byl položen základní kámen k Husově soše – stalo se 31. 7. 1921

2. S ještě větší slávou byl pomník v květnu 1926 odhalen.

3. Trojice bratrů Kabešů, mezi nimi i Rudolf, autor sochy Mistra Jana Husa v Ledči n. S..

4. Socha v roce 1926, chráněna zábradlím.

5. Rok 2005.

6. Mistr Jan Hus žehná městu i východu slunce.

7. Kabešova socha v číslech.

8. Od Husova upálení uplynulo 600 let.

9. 6. červenec  2015.